2 – Skutečně zdravá voda – zdroj
Potřeba souznění s přírodními zákony je v oblasti hydratace organizmu zvláště důležitá. Naše životní prostředí je již natolik kontaminované, že získat v naší republice kvalitní nekontaminovanou vodu je prakticky nemožné. To platí bohužel velice často i pro draze kupované vody balené. I ty jsou většinou kontaminovány, snad mimo vod ledovcových a kojeneckých, téměř všechny. Pro ilustraci uvedu některé možné kontaminace a pár bodů z normy EU pro pitnou vodu dodávanou do domácností, kde dodavatelé ani tuto relativně volně postavenou normu nemohou v mnoha případech dodržet.
Voda téměř všech současných zdrojů je kontaminovaná organickým materiálem, různými plyny, těžkými ionty, zbytky pesticidů, zbytky léků a hormonů, dusičnany, dusitany, chemikáliemi s chlórem a fluórem, olovem a dalšími těžkými kovy, fekálními baktériemi a dalšími nečistotami, kde se mnohé dávají do souvislostí s nádorovým bujením a metabolickými dysfunkcemi. Voda dodávaná do vaší domácnosti má odpovídat normám EU a nepřesahovat objem různých baktérií 20 000 ks/l, řas 10 000 ks/l, cyanobaktérií 100 ks/l, sirných baktérií 100 ks/l, což se často značně přesahuje a navíc vodovodní řády staré 30 až 50 let, mnohdy i podstatně starší, vyplavují do vody množství kontaminujících látek. Hlavně usazeniny jako vodní kámen, částečky zkorodovaného potrubí a různé chemikálie používané při údržbě vodovodních řádů.
Na základě výše uvedeného je celkem jasné, že nemáme mnoho možností, jak se ke kvalitní vodě dostat. Vlastně existují jen dvě možnosti, jak získat vodu čistou, okysličenou, ionizovanou, zásaditou, s menšími shluky molekul-klastry a krystalickou mřížkou ledu. Tyto vlastnosti nutné pro zachování zdraví má jen velice drahá voda z ledovce, případně speciální přírodní vody z některých hlubokých pramenů.
Diskuze na toto téma se nachází
1 - Živá a mrtvá voda
Živá a mrtvá voda – známe je z pohádek… Když hrdinovi useknou hlavu, je potřeba ho nejprve polít mrtvou vodou, aby hlava opět srostla s tělem. A když se poté polije i vodou živou, tak hrdina znovu ožije. Objev, který ještě za dob Sovětského svazu učinili pracovníci u vrtných věží ve stepích Uzbekistánu, přitom ukázal, že na onom pohádkovém mýtu je pravdy daleko víc, než byste čekali…
Naftaři totiž používali k chlazení vrtných souprav vodu s přebytkem záporných iontů. Zjistili, že chladí vrtné soupravy lépe než voda obyčejná. Do této vody ve velkých nádržích se pak někdy chodili i koupat, protože jiná k dispozici nebyla. Cítili se po těch koupelích natolik skvěle na těle i na duchu, nečekaně rychle se jim třeba hojily praskliny na kůži, o něž neměly při své práci nouzi, že to nemohlo ujít jejich pozornosti. Následný výzkum pak zjistil neuvěřitelný léčebný potenciál vody upravené elektrolýzou.
Elektrickým proudem lze totiž vodě dodat vlastnosti od silné kyselosti po silnou zásaditost, tzv. ji aktivovat a vyrobit buď vodu „mrtvou“ (kyselou) nebo „živou“ (zásaditou). Elektrolýza probíhá v nádobě, rozdělené polopropustnou přepážkou (ta oddělí anodovou část od katodové). V každé části musí být jedna nerezová elektroda, do níž se přivádí stejnosměrné napětí 220 voltů. Přepážka nebrání proudění elektrického proudu, brání však promísení obsahů obou částí. Záleží přitom na kvalitě přepážky, jak dlouho bude proces probíhat. Čím kvalitnější přepážka je (třeba sintrované sklo), tím menší je ohřev a doba elektrolýzy se prodlužuje. Při použití třeba celofánu či plátna je ohřev větší a doba kratší (10 až 15 minut); zde je také nutné vodu po vypnutí elektrického proudu okamžitě přelít do jiné nádoby.
Vodu nelze chápat jen jako chemickou látku složenou ze dvou molekul vodíku a jedné kyslíku. Stačí pod mikroskopem porovnat molekulu vody, do níž byl nejprve ponořen třeba květ narcisu, s molekulou vody, do níž jste předtím vložili květ růže. Každá bude jiná, jak ukázaly pokusy. Nebo zkuste vodě nadávat… Budete-li vodu zkoumat pod velkým zvětšením přes mikroskop, uvidíte soustavu krystalů. Jestliže jim pak začnete nadávat, začnou měnit tvar! Voda je zkrátka schopná přijmout konkrétní informaci. I svěcená voda, požehnaná knězem, nevyužívá nic jiného než právě tento princip. A my, ať věřící či nevěřící, reagujeme stejně – informace, obsažená ve vodě, se na nás přenáší, ať už v pozitivním či negativním smyslu.
Díky tomu a díky svým vlastnostem mají živá i mrtvá voda široké použití. Přestože se jedná o silný louh (pH až 11) u živé vody a kyselinu (pH až 2,5) u vody mrtvé, lze oběma například zcela bezpečně vypláchnout oči. Je vynikající třeba pro diabetiky, k léčbě bércových vředů, mrtvou vodou v některých zdravotnických zařízeních sterilizují nástroje…
Tabulka procedur D. I. Korotkova
K těm, kdo se věnovali problematice aktivované vody, patří i sovětský vynálezce D. I. Korotkov, který s ní léčil sebe i stovky pacientů. Zaujal i některé vědce, kteří se dále zabývali jeho objevy. Přinášíme jeho tabulku procedur s živou a mrtvou vodou.
*Adenom prostaty: 8 dní po sobě 4x denně 30 minut před jídlem vypít půl sklenice živé vody. Po 3 až 4 dnech se zvyšuje vliv, normalizuje se močení. Do 8 dnů adenom zmizí.
*Angína: Během 3 dnů kloktat 5x denně mrtvou vodu, po každém kloktání vypít půl sklenice živé vody. Teplota se sníží již první den léčení. Za 3 dny nemoc končí. Bolesti mizí v průběhu 1 dne.
*Bolesti kloubů: Během 2 dnů 3x denně před jídlem vypít 100 ml mrtvé vody. Bolesti mizí v průběhu 1 dne.
*Bolest hlavy: Vypít 100 ml mrtvé vody; projeví se za 30 až 50 minut.
*Hemoroidy: 1 až 2 dny ráno omýt trhlinky mrtvou vodou, pak přiložit tampony namočené v živé vodě; měnit vždy po částečném vyschnutí. Krvácení se přeruší, trhlinky se zacelí během 2 až 3 dnů.
*Chřipka: Během 24 hodin 8x propláchnout hrdlo (nos) mrtvou vodou a na noc vypít 200 ml živé vody.
*Játra – zánět: Během 4 dnů pít 100 ml 4x denně – 1. den mrtvou vodu, další dny živou.
*Kašel: Během 2 dnů pít 4x denně 200 ml živé vody po jídle. Kašel přestane.
*Kolitida (zánět tlustého střeva): Ohřát mrtvou a živou vodu na 37 až 40 °C a na noc vypít nejprve mrtvou vodu a za 20 až 25 minut živou. Proceduru opakovat 2 až 3 dny. Ostré bolesti mizí po 1. proceduře.
*Lišej: Během 3 až 5 dnů ráno omývat postižené místo mrtvou vodou a po 10 až 15 minutách živou vodou.
*Prochlazení šíje: Přiložit teplý obklad s mrtvou vodou a pít 4x denně po 100 ml mrtvé vody před jídlem.
*Popáleniny, opařeniny: Případné puchýře nutno propíchat jehlou, kterou jsme sterilovali mrtvou vodou. Popálená místa smáčíme nejprve mrtvou vodou a po 5 minutách působení živou vodou. Další dny tato místa smáčíme 7 až 8x denně už jen živou vodou vždy 15 až 20 minut.
*Rány: Nejprve omýt mrtvou vodou a po 3 až 5 minutách živou. Pak během 24 hodin promývat už pouze živou vodou. (Rána omočená mrtvou vodou zasychá. Aby se netvořily strupy, stačí omočit živou vodou.)
*Radikulitida (Zánět míšního kořene.): Během dne 3x před jídlem vypít 150 ml živé vody. Bolesti mizí během 24 hodin.
*Pupínky a vřídky v obličeji: Ráno i večer po obvyklém umytí obličeje omýt tváře mrtvou a pak živou vodou. Pupínky a vřídky se vyčistí.
*Řezné rány: Promýt živou vodou a převázat. Rána se zacelí během 24 hodin.
*Sterilizace: Předměty, případně tělo potírat tamponem, namočeným v mrtvé vodě. Plná sterilita.
*Zánětlivé procesy: Na skryté nádory a vředy přikládáme k zanícenému místu 2 dny kompresní obklad, namočený do ohřáté živé vody. Zánětlivý proces se přeruší za 2 dny.
*Zapáchající nohy: Omyté nohy smáčet mrtvou vodou a po 10 minutách živou. Také obuv se doporučuje ošetřit tampónem s mrtvou vodou a ponožky vymáchat v mrtvé vodě a usušit.
*Pálení žáhy: Vypít 100 ml živé vody. Pálení zmizí, zlepší se odchod plynů.
*Průjmy: Vypít 200 ml mrtvé vody. Jestliže průjem během hodiny nezmizí, proceduru opakovat. Bolesti v břiše mizí během 20 až 30 minut, průjem také.
*Celkové zlepšení a normalizace zdravotního stavu: Ráno a večer po jídle vypláchnout ústa mrtvou vodou a vypít 200 ml živé vody.
*Bolest zubů, zánět dásně: Po celý den proplachovat ústa mrtvou vodou, kterou je třeba měnit a mít v ústech pokud možno soustavně.
*Hemoroidy: Rozprostřeme igelit na měkkou podložku, položíme na něj tampon, ten polijeme mrtvou vodou a posadíme se na něj na 18 až 20 minut. Pak opakujeme postup s živou vodou, ale teď vydržíme sedět nejlépe i několik hodin (třeba při televizi).
*Popáleniny: Smočit nejprve na 5 minut mrtvou vodou, a poté po dobu 15 až 20 minut živou. Vhodná je voda ve spreji. Opakujeme 7 až 8x denně. Nezabalovat, není nutné. Dle možnosti je dobré po živé vodě zkropit místo také výluhem zlatobýlu a třezalky v živé vodě. Tento výluh je nutno předem ještě upravit pomoci elektrolyzéru, aby získal vlastnosti jaru (pění a je na omak mastný). Zabraňuje zasychání a tvoří pružnou pokožku. (Autor této tabulky takto v roce 1990 léčil syna, popáleného na 53 % těla. Pobyt v nemocnici trval pouze 3 měsíce a domácí tvrdá terapie také 3 měsíce, ačkoli odhad lékařů byl 12 měsíců.)
Proč pít živou vodu? Poměr mezi kyselým a zásaditým prostředím v lidském organismu má zásadní vliv na životní pochody v našem těle. Standardní pH krve se pohybuje od 7,3 do 7,45 a tělo se vždy snaží udržovat jeho hodnotu v tomto rozmezí. Po požití kyselinotvorných potravin (obilí, maso, káva, alkohol, cukr…) proto využívá k jejich neutralizaci zásaditých látek, jež si bere z tkání. To vede ke slepování krvinek, postupným deformacím buněk a změnám ve tkáních, jež nazýváme nemocemi. Chronické překyselení pak vede ke vzniku mnoha degenerativních nemocí (dna, cukrovka, nemoci jater, ledvin, žlučníku, močové a ledvinové kameny, kornatění tepen, poruchy srdeční činnosti a krevního oběhu, vysoký tlak, astma, migrény, zácpa, nádorová onemocnění). Pití živé vody pak napomáhá k udržení žádoucího pH v těle. Je schopno eliminovat chyby špatné životosprávy a psychických ataků moderní doby. Živou vodu lze pít prakticky bez omezení a já sám už ji piji několik let.
Zařízení na výrobu živé a mrtvé vody svede podomácku vyrobit i méně zdatný kutil. Postačí mu k tomu plastový kbelík od kečupu nebo hořčice (5 l), který dostane zdarma v lahůdkách, neglazovaný hliněný květináč se zalepeným odtokovým otvorem (o objemu 2,5 l a stejně vysoký jako kbelík) a dále dvě elektrody velké zhruba 100 x 100 mm z nemagnetické potravinářské nerezové oceli.
Do vnitřní nádoby se umístí záporný pól (zde vznikne živá voda), do vnější pak kladný pól (vznikne zde mrtvá voda). Elektrody se pak kabely připojí ke zdroji (stačí například autobaterie). Laik by si neměl troufnout na víc, než je napětí 12 – 24 V, byť se tím značně prodlouží doba přípravy živé vody. Já ale používám stejnosměrné napětí 220 V, takže na pH 11,5 živé vody se dostanu během 15 minut. S autobaterií vám to potrvá řekněme přes noc. Počítejte rovněž s tím, že u měkké horské vody se vám nepodaří docílit tak vysokého pH, jako mně, který mám k dispozici tvrdou městskou vodu. Měkkou vodu byste museli trochu přisolit a její tvrdost tím zvýšit, pokud byste se chtěli elektrolýzou dostat na pH 11,5. Bez zdroje vás toto jednoduché zařízení vyjde na nějakých 200 Kč.
Ne každý se ovšem bude chtít pustit do výroby výše popsaného přístroje. Ne pro každého by jeho kapacita byla dostačující a v neposlední řadě – ne každý je ochotný mít podobné monstrum vedle dřezu v kuchyni či u umyvadla v koupelně. Nutno též přiznat, že voda takto podomácku připravená má poněkud kamenitou chuť a silně zanášené elektrody je potřeba čas od času čistit.
Profesionálně vyrobené zařízení lze i koupit. Kdo do je ochoten investovat více peněz, aby si zaručil jak lepší kvalitu, tak i komfort, může přístroj na výrobu živé a mrtvé vody s příhodným názvem ŽiváVoda.cz koupit (www.zivavoda.cz). K jeho instalování není potřeba žádných mechanických úprav dřezu ani vany a připojit ho svede i amatér. Zařízení přitom netrpí žádným z výše uvedených nedostatků. Chuť vody je vynikající, čištění elektrod probíhá automaticky a každý si snadno sám navolí pH živé či mrtvé vody dle potřeby a účelu, k němuž chce tekutinu použít. A tak to jediné, co musí spotřebitel z hlediska servisu dělat, je výměna filtru jednou ročně.
Výrobce poskytuje pětiletou záruku, ta je však v jistém smyslu téměř zbytečná. Na zařízení se vlastně nemá co pokazit, jak řečeno výše, nepotřebuje servis, a je de facto nezničitelné -na celý život! To vše zdaleka vyváží jeho cenu (v nejlevnější verzi 18 tisíc), která se odvíjí v prvé řadě od počtu použitých přepážek (3 až 7). Jsou z platiny, proto skutečně nezničitelné, což má vliv především na rychlost výroby a výsledné pH vody. Na rozdíl od vody osmotické, o níž jsem se již také zmiňoval, přitom není živou vodu potřeba doplňovat o minerály, protože ty v ní zůstávají zachovány. Své vlastnosti si živá voda navíc uchová třeba i po destilaci. Nejvýkonnější verze přístroje na živou vodu vyprodukuje za minutu až 6 litrů živé vody s pH až 11,5. Pro představu lze uvést příklad z praxe: Firmě s 15 lidmi se investice do přístroje vrátila za rok a půl, kdy nebylo třeba kupovat a nechat si dovážet pitnou vodu v barelech.
Je až s podivem, jak málo se zabýváme kvalitou vody, kterou konzumujeme. To, co nám teče doma z vodovodních kohoutků, totiž jen málokdy splňuje kritéria skutečně pitné vody. Nemluvě o vodě, kterou za nemalý peníz kupujeme v PET lahvích, na něž často bůhví kde a bůhví jak dlouho svítilo slunce. Ignorujeme to i přesto, že zatímco bez jídla můžeme vydržet i několik týdnů, bez vody jen pár dní. A právě z toho je třeba vycházet. Naše zdraví přitom není jediná sféra, v níž živá voda nachází skvělé uplatnění. Jak výzkumy tak praxe ukázaly obrovské výhody jejího využití třeba i při pěstování rostlin či ve stavebnictví apod.
Diskuze na toto téma se nachází
2 - Reverzní osmóza
Dosud jsem se zabýval výrobou vody za použití stejného principu, který se běžně vyskytuje v přírodě. Zjednodušeně řečeno mezičlánkem od znečištěné vody k destilované je vodní pára. Tato metoda aplikovaná v domácích podmínkách má dvě slabá místa – ztrátu strukturální mřížky a velkou energetickou náročnost. Nyní si popíšeme metodu v mnoha směrech dokonalejší, která opět kopíruje některé přírodní jevy a to konkrétně selektivní přenos tekutin, probíhající v buňkách všech živých tvorů včetně člověka. Přesně řečeno, buňky těla žijí na základě osmózy a tento fyzikální jev, používají v procesu výživy. Pomocí osmózy se naše buňky zásobují minerály i solemi a obráceným směrem vypuzují nepoužité odpadní látky. Celý proces převedený do technických podmínek je zajímavý tím, že nepotřebuje mimo běžně používaného tlaku ve vodovodním potrubí žádnou další energii a výsledný produkt nemá odstraněnu strukturální mřížku ledu. Tato struktura je velice důležitá pro dobru schopnost vstřebávání tekutin do tkání, přirovnal bych to ke klíči, který pasuje do zámku.
Celá planeta je vlivem civilizace a nadřazené ignorance pána tvorstva – člověka zamořována tak neuvěřitelně rychlým tempem, že získat v naší zemi pitnou vodu je prakticky nemožné. Naštěstí technika čištění vody jde dopředu rychlým tempem. Již v 50. letech v Barceloně začali s biologickým čištěním vod. Pro první pokusy se používal prasečí močový měchýř. Technika jde kupředu ale celkem dobře, a moudří vědci pro vesmírné programy vyvinuli velice dobrou kosmickou technologii s názvem reverzní osmóza. Filtrace reverzní osmózou umožňuje vyrábět pitnou vodu naprosto z jakékoliv kontaminované tekutiny, třeba i z „močůvky“, což je pro vesmírný program ideální řešení.
Z kontaminovaného zdroje úpravou získávám takto průzračnou pitnou vodu.
Osmózu jako jev objevil laureát Nobelovy ceny Jacobus Henricus van Hoff. Osmóza spočívá v přitahování tekutin některými minerály, tím překoná kapalina atmosférický tlak a dochází k průchodu částic kapaliny polopropustnou membránou. Pomocí tohoto postupu buňky našeho těla vstřebávají minerály i ostatní živiny, a také vypuzují nepoužité odpadní látky. Reverzní osmóza je jenom pouhé otočení stejného procesu, kde čistá voda projde membránou a soli i další znečištění zůstanou na vstupní straně membrány reverzní osmózy, odkud jsou průplachem vody odvedeny do odpadu.
Reverzní osmóza, jako nejdokonalejší běžně použitelná technologie úpravy vody umožňuje odstraňovat téměř veškeré škodliviny, konkrétně 90 až 98% všech minerálních solí, dusičnanů, chloridů, fluoridů, síranů, a dále 95 až 98% těžkých kovů- olovo, rtuť, kadmium, chróm, barium, mimoto také arzen, azbest, selen, organické sloučeniny, bakterie Cryptosporidium parvum, Escherichia coli a dokonce i viry. Toto vše dokáže odstranit, bez dodávané energie a chemikálií pouze fyzikální cestou.
Voda je filtrována v malých domácích stanicích, které mají více stupňů. Celý proces začíná mechanickým filtrem na odstranění nečistot, následuje aktivní uhlí na odstranění chloru, těžkých kovů, dusičnanů a amoniaku, pokračuje hlavní čištění a demineralizace reverzní osmózou, ta odstraní rozpuštěné soli a docílí se tak dokonalé vyčištění. V tomto momentě jde o vodu, zhruba v kvalitě vody dešťové ve vysokohorských oblastech. V tomto stavu ji sám k veliké spokojenosti používám a přes mnohá varování o její nebezpečnosti ji piji já i moje rodina a mnoho mých pacientů a známých. Nikoho dosud nezabila, ani mu nepoškodila zdraví, jak tvrdí oficiální stanoviska státních orgánů. Nicméně pro ty, co se drží úředních postupů, je vhodné obohacení vody o látky pro zdraví údajně nezbytně nutné, Ca, Mg a následně v zásobníku vodu dezinfikovat UV lampou. Moje zkušenosti říkají, že to je zbytečné vyhazování peněz a ještě si tím poškodím zdraví, ale to nechám na zvážení každého z Vás.
Zajímavá informace, zvláště pro muže je, že pouze filtry tohoto typu jsou schopny odstranit z vody estrogen, ženský hormon, který se prokazatelně čím dál častěji dostává do vody z ženské antikoncepce. V současnosti používané vodárenské technologie si s ním v tuto chvíli neumí jednoznačně poradit a zůstává i v takzvané pitné vodě. Estrogen ve vodě má značný vliv na snižování plodnosti u mužů a zapříčiňuje i některé rakoviny.
Sám, jak jsem se již zmínil, používám k naprosté spokojenosti to nejlevnější provedení bez mineralizace a UV lampy. Filtrační stanici mám umístěnou decentně pod dřezem a vodu točím normálně z dalšího vodovodního kohoutku, který mi namontoval instalatér. Nemá to sice plný komfort, voda teče pomalu, tenkým pramínkem do skleněné konvičky. Za hodinu nateče cca 8 – 10 litrů, což se vypít rozhodně nedá a celková roční údržba vyjde zhruba na 300,-Kč. Za tuto směšnou cenu budete pít stále přesně takovou vodu, jako pili naši dávní předkové, i kdyby Vám do Vaší studny někdo nalil benzín nebo naftu. Také si takto můžete upravit vodu v bytech, připojených na městský vodní řád.
Nejlepší je samozřejmě, když vodu nemusíte čistit či filtrovat vůbec. Je možné ji prostě natočit a vypít. Malé množství takto dodaných nečistot Vám totiž dobře zvyšuje obranyschopnost, ale v naší republice je dnes jen velice málo míst, kde je k dispozici takováto skutečně pitná voda.
Diskuze na toto téma se nachází
3 - Destilace vody
Druhou, dle mého názoru vhodnější i v konečném důsledku mnohem levnější variantou je pořízení kvalitního destilačního přístroje a vodu v adekvátní kvalitě si prostě vyrábět. Není to zpočátku ani levné, ani jednoduché, ale určitě se to nakonec po všech stránkách vyplatí. Mimo čištění vody destilací je ovšem nutné ve vodě obnovit poničenou krystalickou mřížku ledu, nezbytnou pro správnou funkci našeho těla. Tak dostaneme vodu stejné kvality jakou nám za časů našich prapředků servírovala matka příroda a na niž je naše tělo geneticky postaveno. Tato voda vzniká vysoko v atmosféře srážením vodní páry do krupiček ledu. Malé krystalky se opakovaným klesáním a stoupáním vlivem rozdílu teplot ve vzestupných proudech postupně nabalují a namrzají další vrstvy. Krystaly jsou nakonec tak těžké, že je vzestupný proud neudrží a začnou padat k zemi. Při průletu čistým teplejším vzduchem opět roztají a dopadnou jako voda na čistou zem. Voda se vsákne do půdy a pomalu klesá do spodních vod. To je zdroj pramenů přírodních i pramenů ve studních. Počátek tohoto procesu je naprosto nezměněn, ale průlet čistým vzduchem a dopad na čistou zem již ve střední Evropě zajistit nelze. Průmyslová výroba, těžká chemie a komerční zemědělství již vykonali své. Doma můžeme celý přírodní proces nahradit různými variantami domácích destilačních přístrojů.
Destilací libovolné i nekvalitní vody, kterou následně zmrazíme a rozmrazíme, získáme vodu jaká byla dříve v přírodě. V zimě pokud mrzne stačí dát destilovanou vodu za okno nebo na balkon a v létě do mrazáku. Počkat až zmrzne, pak přemístit do pokojové teploty, nechat částečně pomalu roztát a konzumovat dokud ještě plave v lahvi led. Můžeme také vodu nechat rozmrzat dlouhodobě v lednici a zde i skladovat na teplotě pět až sedm stupňů, což odpovídá teplotě pramenité vody v přírodě nebo teplotě vody ve studni. Je to tatáž voda, na níž je naše tělo geneticky nastaveno a jakou pili naši předkové po mnoho století. Takto upravená voda obsahuje ve zbytkové podobě životně důležitou krystalickou mřížku, která nám pomáhá v mnoha směrech udržet tělo zdravé. Ledová struktura vody v kontaktu s biologickými molekulami je pravděpodobně základem života a jen přítomnost těchto struktur v organizmu umožňuje, aby probíhaly pro život nezbytné biofyzikální a biochemické reakce, především rozvod energie v těle. Živé molekuly našeho těla jsou uloženy v naprosto shodné krystalické mřížce. Jsou to velké molekuly bílkovinných látek, koloidů a nukleonových kyselin. Porušením krystalické mřížky dochází k nestabilitě a usazování koloidních látek v těle, protože molekuly již nejsou schopny zadržovat potřebnou vodu a látky začnou sedimentovat. Nedostatek strukturalizované vody ve tkáních vede k vzniku nemocí a naopak její dostatečná přítomnost v těle je schopná léčit některé choroby.
Voda s obsahem krystalické mřížky působí jako biostimulátor, upravuje do normálu váhu, obézní hubnou a hubení přibírají. Léčí většinu srdečních komplikací, tiší srdeční bolesti a rozpouští tromby v koronárních cévách. U hemeroidů je schopna zastavit silné krvácení a snižuje bolestivost. Celkově zlepšuje krevní oběh, dokáže řešit trombózy dolních končetin, křečové žíly a jejich záněty. Velmi významné je její působení u aterosklerózy a schopnost stav výrazně zlepšit. Větší večerní popíjení rozmrzlé vody zajistí během nočního klidu, kdy má tělo dostatek času vnitrobuněčnou očistu buněk, rozpouští usazeniny solí, čistí játra, krev a ledviny.
Vodu s ledem pijeme tak 0,5 až 1 hodinu před jídlem. Ráno méně, dopoledne 2-3dcl, večer více, na noc, tak hodinu před spaním, třeba i l litr pro dokonalou funkci orgánů v době noční regenerace organizmu. Většinou je nutné si na pití ledové vody postupně navyknout, ale stojí to za počáteční nepříjemný pocit. Po nějakém čase Vám pití ledové vody přijde absolutně normální a naopak se začne zdát jako naprosto nepřirozené pití například horkého čaje, což opravdu nepřirozené je, a trvalo dlouho, než jme si na horkou vodu zvykli. Především je velice škodlivé pití horkého sladkého čaje, které zpomaluje trávení a vyvolává kvasné procesy v organizmu.
Ledová voda takto připravená a konzumovaná očišťuje buňky, posiluje a v pravém slova smyslu omlazuje organizmus. Můžeme ji směle nazývat živou vodou, jak to je psáno v pohádkách a pít ji v libovolném množství. Podívejme se zpět k okamžiku našeho narození, kdy naše tělo obsahuje 75-80% vody. Vodu postupně nahrazují minerální látky, soli a balast, který tělo prostě zanáší a když umíráme, je vody už zhruba jen 50%. Tělo tuto zátěž samozřejmě nevydrží a je po něm. Již ve věku 40 let je v našem těle usazeno až 10kg solí a tento objem stále stoupá, což je alarmující. Je třeba s tím něco dělat a tělo na úrovni buněk vyčistit. Teď si vzpomeňte na pohádku o zázračné živé vodě, co dokázala oživit i mrtvého krále. Také my, pohádkám odrostlí můžeme mít takový životabudič a tím je čerstvě roztátá voda z ledu případně sněhu. Sníh lze ale použít jen úplně čistý, někde na horách, ve městě rozhodně tento postup nedoporučuji.
Diskuze na toto téma se nachází
4 - Vymrazení minerálů
Pro ty, co na poměrně drahý destilační přístroj nemají nebo jej prozatím kupovat nechtějí, vysvětlím ještě jeden, ne tak dokonalý postup, jak vodu vyrobíme doma ve své domácnosti, bez destilačního přístroje, ale ne tak čistou. Připravíme si jí tak, že pitnou vodou naplníme, ne zcela, plastovou láhev a dáme ji zamrazit do mrazáku. V průběhu mrznutí vodu občas zkontrolujeme a před úplným zmrznutím, tak po 2 hodinách podle velikosti láhve, vstupní a mrazící teploty, vylijeme asi 1/4 ještě nezmrzlé vody. V této části nezmrzlé vody jsou vytlačeny právě ty solné příměsi a balast, který je ve vodě nežádoucí. Led necháme roztát a ostatní již bylo popsáno výše. Nepatrná část solí, která zbude v ledu po roztátí se usadí na dně ve formě kalu.
Diskuze na toto téma se nachází
