Nyní se pokusím pro zvídavé čtenáře vysvětlit svůj názor na cesty, kterými se nemoc vplíží do našeho života a umožním Vám snadno pochopit, co jste Vy a Vaši rodiče dělali špatně. To je nezbytně nutné znát, aby člověk zůstal zdravý, nebo se dokázal chorobě již propuklé bránit. Naše nemoci nedostáváme jen tak z ničeho nic, odměnou za naše vzorné chování, ale jsou logickým důsledkem celé řady špatných životních kroků a návyků. Většina lidí vůbec neumí zdravě žít a toto umění se musí studovat stejně jako každý jiný vědní obor, většinou řadu let. Tyto zkušenosti nám mají předávat rodiče, stejně jako znalost mateřského jazyka a dalších znalostí, odpovídajících našemu stupni obecné gramotnosti, obvyklé u Středoevropanů. Ovšem zde je ten největší problém a zakopané jádro pudla. Sami rodiče správné znalosti a návyky nemají, tak jak by nám je mohli předat. Totéž platí i pro učitelský sbor, který je garantem úrovně našeho vzdělání v pozdějších letech. Dokonce je tato problematika opomíjena i na lékařských fakultách. Většinou lékaři tyto znalosti a návyky nemají a logicky ani nemohou mít, což je mnohdy znát na jejich váze i zdravotním stavu. Netvrdím, že neexistují světlé výjimky, sám takové znám, ale je jich žalostně málo. Většina žije stejně konzumním způsobem života jako ostatní populace a jako vzor je použít rozhodně nelze. Pokud se jich zeptáte proč zrovna já jsem onemocněl touto chorobou, často slyšíte odpověď, že je to dědičné. Je to odpověď jednoduchá, univerzální a navíc i pravdivá, ale v širším pohledu zavádějící.

Debata o dědičnosti chorob je logická pouze v tom pohledu, že zdědíme po rodičích jejich špatné a nebezpečné návyky, přijmeme je jako normu pro naše uvažování a konání, přičemž i stejnou nemoc chápeme jako jakési neodstranitelné nutné zlo, jemuž se nelze vyhnout. Dobrá zpráva je, že všechno se má jinak a pochopení souvislostí změní téměř cokoliv. To znám ze zkušeností vlastních i svých pacientů, kterým mnohdy pouhé pochopení problematiky vlastně zachránilo zdraví a život. Pokuste se svoje vlastní zdravotní problémy porovnat s nemocemi, které trápily Vaše rodiče. Současně se zamyslete nad stravovacími a životními zvyklostmi shodnými se zvyklostmi Vašich rodičů. Pravděpodobně zpozorujete mnohé zajímavé shodné rysy a jejich důsledky.

Špatné základy našeho zdraví nám staví již naši dezinformovaní rodiče a na nás je tyto špatné základy včas zbourat a stavět znovu správně. Nyní se pokusím Vám vše, dle mého názoru logicky vysvětlit. Poškozování našeho zdraví začíná ihned po narození, kdy matka sice dítě kojí, ale nesprávně se stravuje. Do mateřského mléka naštěstí proniká poměrně málo škodlivin, protože moudrá matka příroda zde vřadila relativně velice účinnou filtraci, ale i tak přeci jen něco projde a i to málo dost škodí. Matky si mohou relativně snadno ověřit pouhým pozorováním reakce dítěte na určitou jimi konzumovanou potravinu. Po některém jídle bude dítě velice klidné a spokojené, po jiném jídle trpí nadýmáním je neklidné, nebo pláče. Mnohem horší je situace, kdy matka pod ekonomickým tlakem, nebo z vlastní vůle dítě od kojení odstaví a začne je krmit umělou, dle mého názoru pro dítě naprosto nevhodnou stravou. Dítě se zpravidla zahlení, dostane zácpu, nebo průjem, často má i vyrážku, je velmi neklidné a pláče. Tento krok většinou zajistí dítěti v dalších letech a dospělosti vážné zdravotní potíže. V lepším případě plynoucí z narušené imunity, většinou alergie a respirační komplikace, až po nejhorší komplikace celoživotní, jako téměř neléčitelný juvenilní diabetes. Cokoliv z vyjmenovaných problémů je danajským darem, a matky by v zájmu zdraví svých dětí měly obětovat nejen čas, ale hlavně vlastní zájmy a chutě, jinak je asi bezdůvodné si dítě pořizovat. Pokud si musí budovat kariéru a dítě je v tom překážkou, tak mu mohou zaplatit náhradní mateřskou péči v podobě kojné. Zajistí mu tím šanci na zdravý, plnohodnotný život a ne je v neurotickém chvatu krmit výrobky z kravského mléka, které dítě zahleňují, poškozují mu imunitu a v konečném důsledku mu ničí zdraví. Berou mu tím šanci na bezproblémový život a nechápu proč dítě vůbec mají.

Kojení by mělo probíhat co nejdéle, i když kvalita mléka zdánlivě klesá, dítě současně krmit převážně čerstvě připravenou stravou, co nejméně tepelně upravenou, v zájmu zachování enzymů a tvorby imunitního systému. Rozhodně nekrmit dítě různými konzervovanými potravinami a polotovary tepelně a chemicky upravenými. Tyto jsou zcela bez enzymů a vyvíjející se organizmus je nucen pro udržení činnosti orgánů pracovat s rezervními zásobami enzymů. Roztočí se tím spirála příchodu chorob, následné léčby a dalších chorob v rychlém sledu, kde potřeba péče o stále nemocné dítě prudce stoupá, tím i vynaložený čas, ale nic se nezlepšuje. Přes zdánlivě velkou péči matky, vysoké časové i materiální nároky se nic nemůže zlepšit, jde o začarovaný kruh. Dítě polyká drahé, ve většině případů zcela zbytečné léky a současně se nesmyslně stravuje tak, aby bylo co nejvíce nemocné. Jeho imunitní systém je maximálně poškozován, aby mohl být draze a neúčinně léčen nepřirozenými přípravky upravujícími rovnováhu enzymů, vitamínů i minerálů, kdy vlastní funkce orgánů se postupně naruší a člověk prakticky není schopen žít bez pilulek. Řešení této zapeklité situace není současná, drahá, komerční, rádoby dokonalá, lékařská péče, ale přirozená imunita postavená na jednoduchém zdravém stravovacím režimu našich předků, logické informovanosti a osvětové výchově matek, které si tím ušetří trápení a zbytečně ztracený čas při péči o nemocné dítě.

Další vážnou ranou pod pás našeho zdraví představuje předškolní a školní období. Dítě si prakticky neuvědomuje své chybné kroky a pod dojmem dostatečné vlastní inteligence, kdy se řídí většinou pouze chutí, již deformovanou z domova, rozhodně sní raději přátelskou tatranku, slané burské oříšky, zmrzlinu a další výborné potraviny, než jablko, pomeranč či mrkev, navíc bez cukru a jiných lahodných ochucovadel. Pokud v této fázi, kdy již začíná brát rozum není správně vedeno, ono bohužel nemá kým být vedeno, začne na základě deformovaných návyků a chutí páchat pomalou, ale o to jistější sebevraždu. Navíc je ve svém úsilí často podporováno jak rodiči, tak pedagogickým sborem, kdy tato komerčně halasně propagovaná, úplně zdravá svinstva dostává ke svačině z domova, nebo si je může výhodně zakoupit na školních chodbách v automatech, aby mělo dostatek energie a zahnalo hlad. Většina dětí bez kontroly dospělých a vlastní sebekontroly doplňuje energii a zahání hlad tak svědomitě, že alergologické a obezitologické poradny si mnou ruce nad přílivem nových klientů. Předškolní a školní třídy začínají připomínat houfy arktických tučňáků, ale rozhodně nemají jejich dokonalou odolnost a imunitu, ba právě naopak. Stav produktů předškolních a školních vývařoven je z nutričního hlediska zoufalý a zajistí vše, kromě zdravého vývoje dítěte. Zde podávané složené, chybně kombinované potraviny, jsou téměř nestravitelné. Zamořují trávicí trakt cizorodou parazitující bakteriokulturou, která vyvolává v organizmu dítěte kvasné a hnilobné procesy, narušuje imunitu a staví výborné základy pro vznik různých onemocnění. Z tohoto pohledu je spíše zázrak pokud dítě nedostane rýmu, chřipku či angínu několikrát ročně, na což mu lékař pravidelně a odborně nasadí antibiotika a naruší vlastní imunitu ještě výrazněji.

Další vývoj organizmu je na odborných učilištích, středních a vysokých školách svěřen téměř bez omezení vlastní inteligenci dospívajících. Reklama dodá návody, jak být in a dostat křídla. Nevyzrálá selektivní inteligence mládeže není schopna vyhodnotit zdravotní a jiná rizika. Mládež podléhá deziluzi vlastních neuvěřitelných schopností, postupně si vytvoří závislosti na určitých zpravidla silně nezdravých produktech potravinářského průmyslu, cigaretách, alkoholu a případně drogách. Po ukončení studia respektive někde kolem pětadvacátého až třicátého roku našeho života je dílo zkázy dokonáno. Nyní již nic nebrání, aby do závislostmi narušeného a stále vyčerpaného organizmu vstoupila nemoc a mohla dokončit to, co začala naše matka díky své neinformovanosti nebo i lenosti. Mimo to jsme v takzvaném produkčním věku a stejně jako dobrá nosnice v drůbežárně snášíme zlatá vajíčka na podporu našeho civilizovaného komerčního zdravotnictví. To zdravého člověka ve věku nad čtyřicet let považuje za výjimečného a neobvyklého, stačí se podívat na plán doporučovaných preventivních kontrol. Navíc pro komerční zdravotnictví je zdravý pacient k ničemu, z čeho by žilo. Ideálem komerce je vlastně takový dobrý poštovní holub, který se stále vrací a rozhlédněte se ve svém okolí, kolik takových poštovních holubů znáte a zamyslete se, jestli k nim také nepatříte.

A nyní dosti skepse, přichází dobrá zpráva. Tyto chatrné základy našeho zdraví lze, i když se značným sebezapřením a sebekontrolou, kdykoliv změnit a vybudovat stabilní. Také při úžasných regeneračních schopnostech organizmu, které nám dala do vínku moudrá matka příroda, se lze vrátit zpět na začátek téměř v kterémkoliv věku a většinou i při vážných změnách funkce orgánů. Nikdy bez vlastního uvažování nevěřte sdělením, že něco není možné vrátit zpět, i kdyby ta slova zazněla z úst věhlasných kapacit s mnoha tituly před i za jménem. Vždy je třeba si připomenout staré lidové moudro, že všechno jde, stačí hodně chtít a pouze po úplném vyčerpání všech možností hodit flintu do žita a poddat se osudu. I tak stále musí být z dáli tiše slyšet našeptávání, každý strůjce svého osudu, a naší povinností je se s osudem porvat, protože nám nic zadarmo nedá. Takováto je moje osobní zkušenost, navíc potvrzená znalostí osudů mnoha mých známých a přátel. Většina z nich také slyšela ty smutné zprávy, toto je dědičné a bez těchto prášků se neobejdete do konce svého života, ale oni se nepoddali, vyzkoušeli i to nemožné, a nyní jsou zdraví, plní energie a životního optimizmu. Sami si na svém těle prožili v mnoha případech doslova zázrak a stačilo tak málo, hrozně chtít. Osobně věřím tomu, že možnosti jsou vyčerpány, až naším odchodem z tohoto života a do té doby je stále prostor pro vítězné tažení proti všem zlům světa. Část potřebných informací pro vítěznou ofenzívu Vám snad přinesou další stránky.