Zdraví je vlastně křehká rovnováha mnoha stále se měnících faktorů, vnitřních a vnějších vlivů. Tato rovnováha je udržována hlavně dobrou souhrou funkcí našich vnitřních orgánů, endokrinních žláz, imunitního systému a duševního zdraví. Již od našeho útlého věku se naši rodiče většinou z nevědomosti poctivě starají o maximální narušení této souhry a my pak svědomitě pokračujeme v usilovné likvidaci bezchybných funkcí tohoto špičkového systému.

Tělo a orgány jsou naprogramovány za mnoho staletí a tisíciletí našeho vývoje na určité zatížení, kontaminaci životním prostředím, stresem, hlukem, stravou, pitím a duševní námahou. Tyto hodnoty zatížitelnosti organizmu jsou většinou vlivem civilizačních vymožeností a nezřízené poživačnosti mnohonásobně neuváženě překračovány. Tělo a orgány nejsou schopny se rychlým civilizačním vývojovým změnám přizpůsobit. Zjednodušeně vývoj našich těl z genetického hlediska je mnohem pomalejší než naše vymýšlení civilizačních zátěží a prudkých odchylek od geneticky dané dispozice našich těl.

Představte si našeho prapředka jen před 300 lety a pokuste se srovnat například reálný hluk v jeho životě s hlukem rušné křižovatky, diskotéky nebo startu letadla. Náš prapředek před cca 1000 lety vystaven takovéto dlouhodobé hlukové zátěži by patrně dostal šok a zemřel na následné selhání orgánů. Je diskutabilní, co by s jeho organizmem provedlo častější požití běžně konzumovaného množství produktů fastfoodů, které by bohatýrsky zapil colou nebo redbulem. Možná by mu tento pokus opravdu dal křídla do ráje. Také by si určitě vychutnal kvalitu městského vzduchu na rušné křižovatce a do toho s chutí potáhl cigárko, následek by na sebe zřejmě nenechal dlouho čekat. To, že jsme soustavně vystaveni různým magnetickým polím, trvalým zdrojům záření, stálému stresu a hluku ani nemluvím. A nyní se zamyslete, jak moc se změnilo fyzicky a geneticky za stejnou dobu naše tělo. Patrně žádnou velkou odchylku neodhalíte, prostě geneticky jsme mnohem pomalejší. A je otázkou, zda vůbec někdy v budoucnu, za mnoho století, budou naše těla schopna pracovat s tak velkou zátěží a dorovnat tak genetickou indispozici, nebo to lidé budou muset pochopit a ubrat na možnosti nám fyziologicky a geneticky dané. Pravda bude zřejmě někde uprostřed.

Z tohoto nerovnoměrného vývoje vzniká nerovnováha, klesá plná funkceschopnost našich detoxikačních orgánů, hlavně tlustého střeva a jater, současně začíná slábnout imunitní systém. Vzniklá nerovnováha se z mírných potíží postupně rozvine ve fyzický problém a jsme nemocní. Až do této chvíle jsme mohli hovořit o preventivních opatřeních, nyní mluvíme o léčbě. Ono je to ale jedno. Téměř nikdo se nezajímá v 18 letech např. o vznik a vývoj onkologie a přesto se i odborníci z řad lékařů nepřou o to, že již v této době si zaděláváme na potíže, jejichž fyzický projev je možné diagnostikovat ve 40 až 50 letech, nebo i později. Ostatní onemocnění fungují podobně. Ono v podstatě nějaké velké třídění nemocí ani není potřeba. Existuje vlastně jenom jedna nemoc, tou je nervové vyčerpání spojené s toxemií, celkovou otravou organizmu. Tento stav je zpravidla vázán na různé závislosti a chuťové neřesti plus citovou disharmonii spojenou se stresem, honbou za majetkem a hmotnými statky. K tomu se přiřadí špatná funkce našich žláz a dojde k výpadku trávení. Následný rozklad zbytků potravy v organizmu vytváří silné toxiny a je zdrojem autointoxikace organizmu, což je základ všech našich nemocí.

V tomto bodě již máte vyhráno, cesta k pomníku je nastoupena a pokud budete do organizmu cokoliv přidávat, půjdete po této cestě stále rychleji. Většina lidí totiž zemře na následky užívání léků a ne na svou nemoc, jedná se pouze o další vědomou intoxikaci. Pokud se chcete na cestě k pomníku zastavit, případně nejlépe se i vrátit zpět, je samozřejmě nezbytně nutné přestat přidávat a začít ubírat. K tomuto ubírání naši moudří předkové mají celou škálu výborných, levných a velice jednoduchých technik, o kterých se dozvíte na mých stránkách.

Z výše uvedených faktů vyplývá, že optimální je žít jako mnich v absolutně panenském prostředí bez známek jakékoliv kontaminace životního prostředí a výhod civilizace. Celý den čumět do zdi a při tom mumlat modlitby, což zajistí perfektní duševní rovnováhu, zříci se majetku, mít jen sárí a misku na potravu. Ne, nebojte se, dělám si srandu, tímto směrem Vás nepovedu i když to by určitě fungovalo a zřejmě velice dobře. I v civilizovaném světě lze naleznout množství přijatelných kompromisů, nutných pro zajištění bezchybných funkcí našeho organizmu a i v prostředí s vysoce zatěžujícím stupněm civilizačních vlivů, jako je naše střední Evropa, máme mnoho možností pro zdravý, spokojený a plnohodnotný život bez nemocí a utrpení.

Ať jste dosud zdraví a nebo již nemocní, vždy mějte na paměti předchozí řádky o naší genetické dispozici a nesnažte se překonat sám sebe, i když Vám za to někdo královsky zaplatí. V současném civilizovaném světě je to chápáno jako normální. Vaše zdraví má mnohem větší cenu. Vyhledávejte prostředí s minimální hladinou hluku, pokuste se zajistit si alespoň 15 minut denně, samozřejmě, že delší čas není na škodu, na procházku lesem, parkem, nebo někde podle řeky. Pořádně se vydýchejte na čerstvém vzduchu, odstraníte tak velké množství přebytečných kyselin i značnou část stresové zátěže. Dostatečný čas věnujte spánku, velmi důležitý je ten do 24 hodin, po půlnoci již spánek takový význam nemá, je to vlastně takový servis vašeho těla. I s autem jezdíte pravidelně do servisu, jinak se porouchá, tak je to i s Vaším tělem, bez pravidelného a kvalitního servisu prostě nefunguje. Snažte se jíst v klidu, pokud možno jednoduchá jídla, v duchu stravovacích návyků našich předků před cca 100 lety. Pokud nemáte na jídlo čas, tak raději pouze pijte. Občasné hladovění Vám určitě neuškodí, ba právě naopak, dostatečná hydratace tkání je mnohem důležitější pro správnou funkci těla. Voda je určitě mnohem prospěšnější než hamburger pozřený ve chvatu na dvě polknutí. Již pochopení a dodržování těchto pár důležitých zásad Vám zajistí pozorovatelné pozitivní změny na Vašem těle i duši, chce to zpočátku jisté sebezapření, ale pokud vydržíte určitě se to vyplatí a kvalita Vašeho života se zásadně změní. Do dalších kroků Vám přeji hodně zdravého nadšení, trpělivosti a pozitivního myšlení.